Epileptický záchvat: Co ho spouští, jak vypadá a jak pomoci

Epilepsie, známá také jako padoucnice, je chronické onemocnění mozku, které se projevuje opakovanými a nepředvídatelnými epileptickými záchvaty. Tyto záchvaty jsou způsobeny náhlými a nekontrolovanými výboji elektrických impulsů v mozku, které narušují normální komunikaci mezi mozkovými buňkami. Ačkoliv se epilepsie může objevit v jakémkoli věku, nejčastěji postihuje děti a starší osoby nad 60 let.

Co může vyvolat epileptický záchvat?

Epileptické záchvaty mohou být spuštěny řadou faktorů, které nadměrně zatěžují mozek nebo narušují jeho rovnováhu. Mezi nejčastější spouštěče patří:

• Stres a emoční vypětí: Silný stres, úzkost, ale i nadměrné radostné očekávání mohou vést k záchvatu.
• Nedostatek spánku a vyčerpání: Zvýšená únava oslabuje odolnost organismu a zvyšuje riziko záchvatu.
• Alkohol a drogy: Konzumace alkoholu a psychoaktivních látek, stejně jako jejich náhlé vysazení, mohou vyvolat záchvat.
• Některé léky: Některé léky, zejména ty psychiatrické, mohou mít vliv na nastavení prahu pro vznik záchvatu.
• Narušení vnitřního prostředí organismu: Stavy jako diabetes, onemocnění jater či ledvin, nebo nedostatek důležitých minerálů mohou přispět ke vzniku záchvatu.
• Fotostimulace: Blikající světla, například na diskotékách nebo při specifických filmových efektech, mohou u citlivých jedinců vyvolat záchvat.
• Onemocnění s horečkou: U dětí může zvýšená tělesná teplota během nemoci vést k febrilním křečím, které mohou být prvním projevem či předzvěstí epilepsie.

Je důležité si uvědomit, že v rizikovém prostředí, jako je například taneční párty s kombinací mnoha spouštěcích faktorů, se riziko záchvatu zvyšuje. V extrémních případech může záchvat nastat i u osoby, která epilepsií netrpí, nebo se může projevit dosud skrytá forma onemocnění.

Jaké jsou typy epileptických záchvatů?

Medicína rozlišuje dva hlavní typy epileptických záchvatů: generalizované a parciální.

Generalizované záchvaty

Tyto záchvaty postihují obě poloviny mozku a celé tělo. Mezi nejznámější patří:

• Tonicko-klonické (grand mal) záchvaty: Projevují se náhlou ztrátou vědomí, pádem, ztuhlostí celého těla (tonická fáze) a následnými rytmickými záškuby svalstva (klonická fáze). Během záchvatu může dojít k pěnění z úst, pokousání jazyka a samovolnému úniku moči či stolice. Po záchvatu obvykle následuje hluboký spánek a zmatenost.
• Tonické záchvaty: Krátké, méně než minutové, záchvaty charakterizované svalovým ztuhnutím bez záškubů.
• Atonické záchvaty (drop attacks): Náhlá ztráta svalového napětí s následným pádem. Trvají jen několik sekund.
• Myoklonické záchvaty: Rychlé, krátké záškuby svalstva, často na horních i dolních končetinách, objevující se zejména po probuzení.
• Absence (petit mal): Krátkodobé výpadky vědomí, které se mohou opakovat i mnohokrát denně. Postižený se po záchvatu vrátí k předchozí činnosti a nemá o události paměť.

Parciální záchvaty

Tyto záchvaty vznikají v jedné části mozkové polokoule a postihují jen část těla nebo specifické smyslové či emoční vjemy. Mohou se dále dělit na:

• Jednoduché parciální záchvaty: Mohou se projevovat jako záškuby částí těla, neobvyklými smyslovými vjemy (pachy, chutě, zvuky) nebo neopodstatněnými emocemi. Vědomí není narušeno.
• Komplexní parciální záchvaty: Projevují se změnami ve vědomí, často připomínají zasnění. Postižený může provádět automatické, neuvědomělé činnosti (žužlání, manipulace s předměty, grimasování). Někdy se může objevit tzv. vigilabulantní stav, kdy postižený vykonává složité, ale neuvědomělé činnosti. Po záchvatu bývá postižený zmatený a dezorientovaný.

Některé parciální záchvaty se mohou sekundárně rozvinout v generalizovaný záchvat.

Co dělat při epileptickém záchvatu?

Během epileptického záchvatu je klíčové chránit postiženého před zraněním. Záchvat samotný se bez podání specifického léku zastavit nedá, ale správná první pomoc může minimalizovat rizika.

Správné kroky:

• Zajistěte bezpečnost: Přesuňte postiženého z nebezpečného prostředí (např. silniční provoz, voda) a odstraňte z jeho blízkosti ostré předměty.
• Podložte hlavu: Pokud postižený leží na zemi, podložte mu hlavu měkkým předmětem, aby si ji neporanil.
• Otočte na bok: Pokud postižený sliní, otočte jeho hlavu na bok, aby mohly sliny volně odtékat a nebyly vdechnuty.
• Uvolněte těsné oblečení: V okolí krku, pokud je to možné a bez zbytečného rizika, uvolněte těsné oblečení.
• Zůstaňte u postiženého: Po záchvatu zůstaňte u postiženého, dokud nenabude plného vědomí a orientace.

Co nedělat:

• Nesnažte se otevřít ústa nebo čelisti: Násilné otevírání úst může způsobit zranění a pokousání jazyka nebo prstů zachránce.
• Nevkládejte mezi zuby žádné předměty: To je mýtus a může to vést ke zranění.
• Nepokoušejte se záchvat zastavit: Třesení, plácání nebo křik nepomohou a mohou postiženého dále zranit.
• Nesnažte se postiženého za každou cenu probudit: Po záchvatu je normální, že postižený upadá do spánku.
• Nechte postiženého v klidu: Jakmile záchvat skončí, nechte postiženého odpočívat a nedržte ho násilně.

Jaká je pomoc po záchvatu?

Po odeznění záchvatu je důležité zkontrolovat, zda postižený není zraněn. Zaměřte se na hlavu a končetiny.

Poté se pokuste s postiženým klidně promluvit a zjistit, zda je plně orientován - zná své jméno, kde je a jaký je den. Pokud si nejste jisti jeho orientací, zůstaňte u něj a dohlédněte, aby se nedostal do nebezpečné situace.

Pokud je postižený po záchvatu agresivní, jednejte klidně. Vaše nejistota nebo hlasitá gestikulace by mohly situaci zhoršit. Respektujte jeho stav.

Kdy volat rychlou lékařskou pomoc?

Okamžitě volejte záchrannou službu (linka 155 nebo 112) v následujících případech:

• První záchvat: Pokud se epileptický záchvat objeví poprvé.
• Dlouhý záchvat: Pokud záchvat trvá déle než 10 minut.
• Opakované záchvaty: Pokud se záchvaty objevují několikrát po sobě bez návratu vědomí.
• Po záchvatu se postižený neprobere: Pokud postižený do 15 minut po záchvatu nenabude plného vědomí, nedýchá správně, špatně se pohybuje nebo má problémy s udržením rovnováhy.
• Zranění: Pokud se postižený během záchvatu vážně zranil.

Prevence a léčba epilepsie

Prevence epilepsie zahrnuje minimalizaci rizikových faktorů, jako jsou úrazy hlavy, nadměrná konzumace alkoholu a drog, a včasné řešení onemocnění spojených s vysokou horečkou u dětí.

Léčba epilepsie je komplexní a vždy ji musí vést neurolog. V případě známé příčiny záchvatů se hledá její odstranění (např. operací). Pokud příčina není známa, nasazují se antiepileptika. Nezbytná je také úprava životního stylu - dostatek spánku, vyhýbání se alkoholu a dodržování pokynů lékaře.

Informovanost blízkých o nemoci a správném postupu při záchvatu je klíčová pro bezpečí a pohodu nemocného.